Co je kabeláž a z čeho se vyrábí
Kabeláž představuje hlavní propojovací prvky elektronických zařízení, které umožňují nejen přenos energie, ale také dat a signálů. Komplexně tedy kabeláž zajišťuje distribuci energie či komunikaci (řízení a přenos dat). Kabel je v zásadě tvořen několika optickými nebo elektrickými vodiči, které společně vytváří systém s požadovanými parametry.
Jednotlivé vodiče tvořící kabely se nazývají žíly a mohou být:
- plné – vodič je vyroben z jednoho kompaktního drátu
- lanové (svazkové nebo také laněné) – vyrobeny ze soustavy drátů smotaných do kruhového průřezu
Vodiče používané při výrobě kabeláže
Obecně se rozeznávají dvě skupiny vodičů, které definují hlavní užití kabeláže. Kromě charakteristického řešení průřezu se jedná o:
- silnoproudé žíly – určeny k přenosu elektrické energie
- slaboproudé žíly – aplikované především jako prostředky pro signálový přenos a potřebnou komunikaci (standardně se hovoří o vodičích a kabelech pro přenos dat či ovládání)
Uvedených vlastností je dosahováno především materiálovým řešením kabeláže, která je zpravidla členěna na dvě základní složky, a to na jádro a izolaci.
Materiálové řešení jádra kabelů
Jádro kabelů či vodičů je tvořeno právě vnitřním uspořádáním plných či lanových žil, které se vyrábí z kovů. Nejčastěji se jedná o hliník, měď nebo ocel, podle toho, jakých výkonů má být u kabeláž dosaženo. Použitý typ kovu určuje jednak předpoklady pro vlastní kapacitu a aplikaci vodiče, jednak jeho hmotnost, a tedy instalační parametry. Zatímco měděné vodiče jsou obvykle těžší, mohou být použity ve velmi malých průměrech. Hliníkové vodiče naproti tomu vyžadují poměrně velké průřezy při nízkých hmotnostech. Hliníkové vodiče se pro instalace s požadavkem na tvarování kabeláže vyztužují ocelovým nosným vodičem.
Materiálové řešení izolace
Izolace je vnější vrstvou, jež se nanáší přímo na vodiče, v případě kabeláže plní hned dvě základní funkce – jednak od sebe odděluje jednotlivé žíly, které chrání, a současně je uzavírá do jednoho odizolovaného svazku, jednak slouží jako rozlišovací nástroj pro jednotlivé typy žil uvnitř kabelů. Izolace je zpravidla vyráběna z polymerních materiálů, které dostatečně ochrání vodič a zároveň mi poskytují dodatečné zabezpečení v případě vznícení (často bývají se samozhášivou úpravou). Klasickými materiály pro výrobu izolační vrstvy jsou zpravidla termoplasty jako PVC, PE nebo silikon, které tvoří tuhý homogenní izolační obal. Výhodou tohoto typu izolace je především její flexibilita, která umožňuje variabilní aplikaci kabeláže. Kromě izolace může být kabeláž opatřena navíc vnější výztužnou vrstvou, která slouží především jako prevence mechanického poškození či nežádoucího kroucení a ohýbání, která mohou mít vliv na funkčnost vodičů.
